KamBOŽSKÝ venkov :: Tak titulek je dost zavádějící, venkov v Kambodži není žádný med, ale je tu legrace !!! :) Rozdíl mezi městem a venkovem je samozřejmě i v Kambodži do očí bijící. Zatímco dříve se pohozená šlupka od banánu celkem rychle "vsákla" do půdy, plastové lahve a sáčky od chipsů létají nad rýžovými poli několik let. Ale jakoby to nikomu nevadilo, asi si časem každý zvykne. Bosé děti tak chodí po rozbitých dlaždičkách a rybích hlavách, jakoby nic.
Sedla jsem si na pivko k jednomu stánku a chvíli se snažila posunky domluvit s hloučkem maminek a dětí. Pak jsem se otočila a chvíli jen tak koukala směrem, kterým se oni dívají každý den, celý den. Prašná cesta, občas projede motorka nebo kolo, na druhé straně silnce chlapi, co zrovna staví novou loď, za nimi modré nebe. Vedro. Udělalo se mi zle z představy, že bych tu musela zůstat a žít tak celý život. Kambožský venkov je stále v jakémsi přechodu. Chudí rodiče investují všechno co mají do svých dětí a doufají, že budou jejich potomci mít lepší život a oni s nimi.
Angkor Vat na kole!
Mnozí turisté jezdí do Kambodže pouze kvůli Němu - Angkor Vatu - královskému chrámu a bývalému hlavnímu městu. V současné době je to snad i jedno z nejvíce navštěvovaných míst planety. Narvané autobusy, tuk tuky a taxíky sem proudí od rána do večera jako smyslů zbavení. Turisté vystupují, vzdychají, fotí a zase nastupují vstříc dalšímu dobrodržuství devět století starého komplexu.
Já jsem si návštěvu naprosto skvěle užila díky vysloužilému (ale v perfektním stavu) kolu s oranžovým košíkem vpředu. Vlastně ten košík byl můj největší highlight výletu. Byste nevěřili, jak je to praktický, až přijedu domů, tak si na svůj bicykl také jeden pořídím. Kolo, ale moc doporučuju. Dostáváte spolu s ním obrovskou volnost, silnice jsou ploché a v super stavu, takže se ani moc nenadřete. Velký okruh se dá zvládnout za dopoledne - čím dříve vyrazíte tím líp (kvůli lidem a sluníčku). Doporučuju také východ slunce, ke kterému jsem se dneska nedokopala, ale určitě je magnific! Starší kolo stojí 2$/den, se smutnýma kukadlama za 2.5$/den i s helmou.
Security prison 21
Jsem ráda, že ty zdi kolem mne nemohou mluvit. Ony by totiž nemluvily, ale křičely a řvaly. Nikdo nechce být svědkem toho, čeho byly ony, ani ta zeď. Díváš se z okna přes ostnatý drát, na poškrábané zdi, hledáš skvrny od kaluží krve.
Za čtyři roky touto bývalou základní školou prošlo 17 000 vězňů, přežilo jen sedm. Rudí Khmérové si z tohoto komplexu tří budov udělali věznici a mučírnu – Security prison 21. Nastávající maminky, právě narozená miminka, děti, co sotva začaly chodit, starci, ti co měli celý život před sebou, ti co byli v nejlepších letech – nikdo, v tom lepším případě, neušel smrti. Drtivá z nich nic neudělala, ale mohla by. „Lepší zbavit se nevinného, než ušetřit nepřítele státu“.
Pro mnohé z obětí byla S-21 pouze přestupní stanicí. Propaganda potřebovala přiznání vězňů k protistátní aktivitě. Pokud vězeň nepodepsal doznání ihned, byl mučen krutým způsobem. Ti co přežili S – 21, byli posláni do vyhlazovacího tábora na okraji Phnom Penhu, kde dnes stojí památník obětem šíleného vraždění Rudých Khmérů. Za čtyři roky zavraždili 3 milióny obyvatel z osmi miliónového státu. Jako první šli na řadu ti s „hebkýma rukama“, kambodžská inteligence – učitelé, lékaři, právníci, studenti. Lidé, kteří tolik chyběli, když se Kambodža znovu stavěla na nohy.
Dnes je místo známé pod názvem „Killing fields“ – naprostá povinnost navštívit pokud jedete do Phnom Penhu. Součástí vstupného je skvělý „audio guide“, vaším průvodcem bude Kambodžan, který zažil hrůzy sedmdesátých let (v 10ti jazycích, bohužel čeština chybí). Pokud jen trochu rozumíte jednomu z nabízených jazyků, neváhejte. Navíc angličtině od Kambodžana velmi snadno porozumíte. Celá vaše návštěva pak bude mnohem osobnější ...
Přidat komentář
Zpět
