... tu znají všichni. Někomu začíná několik měsíců před cestou, někomu jen pár týdnů nebo dní před cestou, kdy shání cestovní pojištění, mění koruny na dolary nebo eura a ladí poslední přípravy. Občas se k tomu přidávají cestovatelské endorfiny štěstí, kdy si začínáme při balení zpívat vymýšlené písničky „já jedu na Kubu, já jedu na Kubu .. na Kubikulu :-)“. Mě začíná pár hodin před odletem.
Ahoj Karle,
i já mívám cestovní horečku, ale u mne to začíná už o mnoho dříve. Tak miniímálně o rok, když začnu plánovat, shánět informace a těšit se. To pak mám mnoho nekonečných nocí, listuji a roluji všemi možnými dostupnými informacemi, třeba i 100x. A chvíle před odletem (odjezdem)? Nikam se mi nechce, ptám se sám sebe, zda se mi to vyplatí, někam se harcovat. Jsem alergický na všechny dotazy ohledně cesty a jsem celkově znechucený. O to víc si to potom užiji. A popěvky a písničky? No to patří k té fázi první - těšení se. A vymýšlím si podobné "hity". Teď třeba kolegyně z práce má denně na talíři můj nejnovější heč hit: "Heč, mně odepsali z Montserratu a tobě ne!" Takže z toho lze poznat, kam se chystám a moc se těším! Užij si Kubu, a zapomeň na propagandu: jak na komunistickou tak na imperialistickou.
Reagovat
Zpět
